Při léčbě je potřeba zejména zohlednit její příčinu.
Bolest hlavy základně dělíme na primární a sekundární.
Mezi primární bolesti hlavy patří tenzní bolesti a migrény.
Tenzní bolest hlavy je nejčastější. Často je lidmi zaměňována za migrénu, což není správné. Tenzní bolest je tupá, nemá přesné ohraničení, bývá vyvolána nebo spojena s únavou, často vázána na psychickou zátěž a stres. Bývá chronická a typicky se vyskytuje u citlivějších a vnímavějších osob. Při léčbě se využívá různých léčebných postupů. Někdy působí nejlépe psychologické a relaxační metody, jindy různé druhy cvičení a rehabilitace. U některých pacientů je přínosem aplikace tepla. Obecně je doporučována změna životního rytmu a protistresové aktivity.
Farmakoterapie bývá svízelná,
je třeba být velmi obezřetný ke kombinovaným analgetikům, která jsou sice krátkodobě účinná, ale při dlouhodobém užívání mohou být návyková. Z dalších farmak se používá paracetamol, kyselina acetylosalicylová, z nesteroidních antirevmatik ibuprofen, diclofenac u těžších průběhů i čípky, např. indometacin. Někdy se doporučuje krátkodobá aplikace tzv. myorelaxancií.
Existují i další léky, které se užívají v závislosti na dalších průvodních projevech bolestí. Jedná se o psychofarmaka ze skupiny benzodiazepinů, hypnotika pro zlepšení spánku). Při podezření na zánětlivou složku bolesti lékař někdy předepíše kortikosteroidy nebo u současných známek deprese antidepresiva.
Migréna
patří k nejznámějším bolestem hlavy, často jsou ale jako migréna označeny bolesti, které nemají její typické známky. K těm patří především: fáze tzv. prodromů (počátečních příznaků), která trvá i několik hodin a je spojená s únavou, neklidem, někdy s bolestmi svalů. Dále bývá přítomna tzv. aura, nejčastěji zraková, kdy pacient vnímá světelné efekty nebo výpadky zrakového pole.
Bolest je nejčastěji jednostranná, strany se ale mohou střídat. Typickými projevy migrény jsou: nevolnost (během záchvatu někdy až zvracení), pacientovi vadí světlo a silnější zvuky, často není schopen soustředění na jakoukoli činnost a je nucen setrvat na lůžku.
Léčba záchvatu migrény je především farmakologická.
Při slabších záchvatech jsou doporučovány stejné léky jako u jiných bolestí hlavy (viz výše), odborníci zde navíc doporučují jejich kombinaci s léky „na žaludek“. Dříve často používaný lék na migrénu, dihydroergotamin, je dnes je používán pro své nežádoucí účinky méně a spíše v injekční formě.
Léky působící specificky na migrenózní záchvaty, účinnější a silnější než běžná analgetika, nazýváme triptany. Prvním lékem této skupiny byl sumatriptan, u kterého dochází k ústupu záchvatu do dvou hodin po jedné tabletě (50 nebo 100 mg). Mírně odlišný je eletriptan, který působí velmi rychle a razantně.
Příchodem těchto léčiv na náš trh došlo k výraznému zkvalitnění léčby migrény, přípravky jsou velmi dobře snášeny a jejich kontraindikací (nemožnost použití) je pouze několik onemocnění (závažnější onemocnění srdce, zejména stavy po infarktu myokardu, vysoký krevní tlak a alergie na tyto léky). Nebezpečné jsou u gravidních žen.
Léčba preventivní využívá především tzv. profylaktická antimigrenika.
Tyto léky mají snížit frekvenci a intenzitu záchvatů migrény alespoň o 50%. Indikací k této léčbě jsou nejméně čtyři migrenózní záchvaty měsíčně nebo těžké záchvaty, které nelze zvládnout běžnou léčbou včetně triptanů. Profylaktickou léčbu podáváme alespoň tři měsíce, abychom mohli zhodnotit její efekt. V případě, že je tato léčba účinná, je možná po dobu měsíců i let. Patří sem tzv. antikonvulziva, jinak používaná v neurologii, např. valproat, carbamazepin, gabapentin, topiramat.
Dále sem řadíme tzv. klasická antidepresiva, např. amitryptilin (Amitryptilin) a nortiptylin (Nortrilen), která se používají většinou na noc a v nižších dávkách. Dalšími využívanými preventivními farmaky jsou např. flunarizin, cinarizin, pizotifen a metipranolon.
Velkým problémem je chronická denní bolest hlavy,
která se vyskytuje více než 15 dnů v měsíci a jejíž trvání může být více jak 15 hodinové. Charakter této bolesti může připomínat všechny předchozí typy.
Při léčbě těchto obtížně řešitelných bolestí jsou největším problémem nadužívané léky, proto se doporučují následující pravidla, aby k nadužívání nedocházelo:
- kyselina acetylsalicylová nejvýše 2 tablety denně a maximálně 5 dnů v týdnu
- kombinovaná analgetika nejvýše 3 tablety denně a maximálně 2 dny v týdnu
- opioidy nejvýše 1 tableta denně a maximálně 2 dny v týdnu
Pokud dochází k nadužívání léků, může vzniknout bolest hlavy, která je většinou tupá, nepulzující a dlouhodobá. Vyskytují se i další psychické potíže, často v kombinaci s poruchou spánku. Odvykání od nastavené léčby, snižování dávek či přechod na jinou léčbu bývá obtížné.
Mezi sekundární bolesti hlavy řadíme bolesti, které vznikají následkem úrazů nebo těžkých infekcí a léčba musí být zacílená na jejich příčinu.
Varovným příznakem bývá první výskyt bolesti hlavy ve vyšším středním věku (nad 50 let), dále vznik náhlé prudké bolesti u pacientů s nádorovým onemocněním nebo závažným infekčním onemocněním. K dalším varovným známkám patří také horečka, ztuhnutí šíje, obluzení či závažnější porucha vědomí, ochrnutí končetin, poruchy vyjadřování či paměti a změny vidění.
